rusko-japonský válečný armádní meč Murato Kyu-Gunto

Rusko-japonský válečný armádní meč Murato Kyu-Gunto

První standardní meč japonské armády byl znám jako kyu gunto (旧軍刀, starý vojenský meč). Murata Cunejoši (1838-1921), japonský generál, který dříve vyráběl zbraně, začal vyrábět pravděpodobně první sériově vyráběnou náhradu tradičně vyráběných samurajských mečů. Tyto meče se označují jako "Murata-to" a byly použity jak v čínsko-japonské válce (1894-1895), tak v rusko-japonské válce (1904-1905).

Kjú gunto se používaly od roku 1875 do roku 1934, velmi se podobaly tehdejším evropským a americkým mečům, měly obtočenou záštitu ruky (známou také jako D-Guard) a pochromovanou pochvu (saya), ocelová pochva byla údajně zavedena kolem roku 1900. Kyu gunto byla výjimečnou zbraní. Její čepel někdy přesahovala hranici 90cm a měla tak velký dosah a značnou hmotnost. Šavle tak měla velkou sečnou sílu dostačující na lámání kostí či odsekávání údů jedním sekem.

Meče kjú-gunto, nazývané také rusko-japonské meče, používali armádní, jízdní a námořní důstojníci během rusko-japonské války a druhé světové války. Tento styl montáže se používal od roku 1883 do roku 1945. Stejně jako u šin-gunto je i u mečů kjú-gunto patrná velká rozmanitost kvality čepelí, tradičních i strojově vyráběných, a upevnění. Pochvy mečů kyu-gunto mají mnoho variant, včetně pochromovaného kovu, lakovaného dřeva nebo dřeva potaženého kůží s mosaznými úchyty. Pochva jakéhokoli stylu může mít kožený potah. Meče s prodlouženou rukojetí a mekugi (kolík pro uchycení čepele v rukojeti) mají pravděpodobně ručně kované čepele, zatímco meče bez mekugi jsou zpravidla strojově vyráběné-

Tato kopie japonského meče je příkladem s ručně kovanou čepelí a mekugi (kolíkem pro uchycení čepele v rukojeti).